Ppš-41 Špagin

Díl první: PPŠ-41

Představovat tuto legendární zbraň je jako nosit příslovečné dříví do lesa, přesto alespoň stručně o vzniku.

V roce 1939 byla výroba samopalů v SSSR velmi omezená a posléze dokonce zastavena. Bojové operace proti Finům, kteří široce používali samopaly, prokázaly oprávněnost zavedení tohoto typu zbraně do výzbroje R. K. K. A. (Dělnicko-rolnická rudá armáda). Na počátku roku 1940 byly tedy samopaly znovu přijaty do výzbroje. Vypuknutím Velké vlastenecké války dochází k masové výrobě již dříve zavedených samopalů PPD-40 a hlavně PPŠ-41.

Špaginův samopal byla zbraň velmi jednoduché konstrukce a použití levných materiálů umožnilo výrobu jak ve zbrojních, tak i v klasických civilních závodech, které neměly ani speciální zařízení ani kvalifikovanou obsluhu. Tyto přednosti umožnily vyrábět tuto zbraň v obrovských sériích, aniž by kvantitou trpěla kvalita. Jedna z předností byla technologičnost a také to, že mnohé součástky byly vyráběny lisováním. Samopal měl velmi jednoduchou konstrukci, pouzdro závěru bylo spojeno s pláštěm hlavně, masivní neuzamčený závěr měl na napínací páce pojistku. Byla možnost střílet dávkou či jednotlivě za pomocí přepínací páčky umístěné před jazýčkem spouště. Stiskem páčky k sobě, zbraň střílí v jednotlivém režimu. Jednoduchá mířidla měla nastavitelnou mušku a překlapávací hledí na 100 a 200 metrů. Dřevěná pažba (pistolové rukojeti) umožňuje pohodlnou a přesnou střelbu. Ve dřevěné pažbě je dutina ve které je umístěno čistění zbraně.

Velkou předností je úsťová brzda. Plášť přesahuje ústí zbraně a je šikmo seříznut. V čelní destičce je otvor pro průchod střely, úsťová část má tři výřezy, dva boční a jeden horní. Jako celek je to velmi primitivní, ale velice účinný kompenzátor a brzda zpětného rázu. Po opuštění střely z hlavně narazí prachové plyny na šikmou stranu destičky a tlačí zbraň nejen dopředu, tedy v opačném směru než zpětný ráz, ale i dolů, což zmenšuje zdvih. Německé armádě se podaří ukořistit značné množství téchto zbraní. Byla hojně využívána německými vojáky a oblíbena. Dokonce dojde k oficiální úpravě této zbraně pro střelbu klasickou municí používanou v německé armádě tedy 9mm Luger (úprava závěru a hlavně). Na přiložené fotografii lze spatřit "adaptér" pro zásobník MP 38/40.

Diskový zásobník na 71 nábojů zaručoval zničující palebnou sílu především pro boj z blízka, v zástavbách, zákopech atd. Značně vysoká kadence cca 900 ran za minutu je sice určitou nevýhodou, přesto však činí ze "špagátu" dokonalý "šicí stroj". Postupem války byl vyvinut segmentový zásobník, byl mnohem jednodušší a spolehlivější, měl zakřivený tvar a pojal 35 nábojů.

Nakonec bych zmínil základní technické parametry zbraně:

ráže 7,62 Tokarev

délka s pažbou 843 mm

délka hlavně 269 mm

hmotnost s náboji 5,45 kg

režim střelby jednotlivě nebo dávkou

rychlost střelby 900 ran za minutu

Ve druhé díle se budu věnovat samopalu PPS 43 Sudajev.