Pps-43 Sudajev

Díl druhý: PPS-43

O Sudajevu se také hovoří jako o neoficiálně nejlepším samopalu 2. světové války. Jak tedy vznikl? Rusové prudce zvyšovali výrobu samopalů především v letech 1943 – 1944. Pro bližší představu několik strohých čísel. K 1. lednu 1942 bylo u jednotek Rudé armády ve výzbroji 55 147 ks samopalů. 1. července 1942 již 298 276 ks a 1. ledna 1943 to bylo 678 068 ks. První leden 1944 vykazoval neuvěřitelných 1 427 085 samopalů. Velkou měrou se na těchto číslech podílel právě PPS-43 (Pistolet – Pulemjot – Sudajeva).

Přes značnou oblibu a spolehlivost PPŠ-41 přeci jen nebyl nejvhodnější pro některé druhy vojsk (jako např. tankisty, ženisty, spojaře apod.) a to zejména pro svoji váhu a rozměry. Pro masovou produkci bylo také důležité zjednodušit, zrychlit a zefektivnit výrobu. V roce 1942 byl konstruktérům tedy předložen požadavek na výrobu samopalu pro nejrůznější použití. Byla požadována jednoduchá konstrukce a obsluha. Zásobník měl být jednoduchý a rychle vyměnitelný. Avšak se stejnými bojovými vlastnostmi jako PPŠ-41. Technologické požadavky byly tvrdé. Váha nesměla překročit 3 kg, kadence do 600 ran za minutu. Většina detailů měla být zhotovena z max. 3,5 mm silné za tepla válcované oceli. Strojní práce neměly přesáhnout 3,5 hodiny na 1 kus. Odpad při obrábění nesměl překročit 40 %. Jakostní vysoko uhlíkové oceli se mohli použít jen pro hlavní části. Konstrukce vývoje nových vzorků se ujali konstruktéři V. A. Děkťarev, G. S. Špagin, A. I. Sudajev, S. A. Korovin a další. Mezi 26. dubnem a 12. květnem 1942 proběhly porovnávací zkoušky, kterých se zúčastnil i samopal A. I. Sudajeva. Ten sice obstál v zatěžkávacích zkouškách, ale potřeboval úpravy týkající se konstrukce a zjednodušení technologie. Ve dnech 9. – 13. července 1942 se konaly závěrečné zkoušky a "Sudajev" byl nejlepším ze všech. Výrok komise zněl: "Je nutné ihned zavést PPS do sériové výroby, nemá konkurenci a PPŠ překonává technickými i bojovými vlastnostmi.".

Výroba začala za účasti A. I. Sudajeva v obleženém Leningradu ještě v roce 1942. V průběhu roku 1943 bylo vyrobeno 46 572 ks samopalů PPS. Používáním se projevily některé drobné nedostatky a vznikla tak lehce modifikovaná verze PPS-43, která byla masově vyráběna po celý zbytek 2. světové války.

Samopal má dynamický závěr, úderník je uložen v lůžku závěru. Na rozdíl od PPŠ-41 nemá Sudajev přepínač střelby a střílí tedy jen dávkou, avšak kadence je o dost nižší, pouze 600 ran za minutu oproti 900 u PPŠ-41. Pojistka je umístěna před lučíkem spouště a stiskem k sobě zbraň zajistíte. Sklopná ramenní opěrka byla lisována z kovu, pistolová rukojeť měla dřevěné, později bakelitové pažbičky. Překlopné hledí můžeme nastavit na 100 nebo 200 metrů. Muška je seřiditelná. Také u PPS-43 je jednoduchá, ale účinná úsťová brzda (kompenzátor), zásobník má dvouřadé vyústění a pojme 35 nábojů.

Nakonec bych zmínil základní technické parametry zbraně:

ráže 7,62 Tokarev

délka s pažbou / bez pažby 820 mm / 615 mm

délka hlavně 255 mm

hmotnost s náboji 3,67 kg

režim střelby pouze dávkou

rychlost střelby (kadence) 600 ran za minutu

Ve třetím díle se budu věnovat lehkému kulometu DP-27.