WH motocyklista
Výstroj a výbava motocyklisty wehrmachtu.
1. výstroj
Ve 30-tých letech dochází v německu k budování moderní armády navzdory versailské dohodě. Budoucnost je v rychle se pohybujících složkách armády, jednou z nich jsou motocyklové průzkumné či střelecké jednotky. Obecně je již motocykl masově armádou využíván. Proto je nutné osádky vybavit vším potřebným pro usnadnění její služby. Především nepříjemné klimatické podmínky mohou značně ztížit funkčnost motocyklových jednotek. Od 12.11. 1934 se tedy jako součást výstroje motocyklisty objevuje "kradmantel", tedy motocyklový plášť.
Je vyroben z pogumovaného plátna v odstínu "feldgrau", každý šev je z vnitřní strany podlepen pruhem pogumovaného plátna, aby ani ve velkém dešti plášť nepropustil vodu. Límec se dá se vyhrnout a sepnout, chrání tak bradu a částečně ústa. V listopadu 1935 je barva límce v odstínu tmavě zeleno-modré, toto provedení se používá až do května roku 1940. Následně se límec vyrábí v barvě polní šedi. Na ramenou byli zašité pásky kde se provlékly nárameníky, jiné hodnostní označení se na plášti nepoužívalo.
Plášť měl na obou bocích šikmo střižené příklopky pro kapsy a ty se daly pomocí knoflíku zapnout. Třetí kapsa která byla všita vně příklopku byla umístěna na pravé straně na prsou. "Kradmantel" se zapínal jak z vnitřní strany tak i z vnější a to pomocí pásku, kde byla možnost nastavení obvodu volbou ze tří našitých knoflíků. V případě teplejšího počasí se dal nosit " s rozhalenkou", na zádech byla tzv. "pelerína" která měla stejný účel jako větrací otvory v podpaží tedy k provzdušnění. Specifickou vlastností byla možnost plášť propnout kolem nohou a uzavřít tak rozkrok, tím se zabránilo stříkání vody na nohy a pas. Řidič tedy mohl sedět v suchu. Rovněž i zde byla možnost "nastavení" a to pomocí volby ze tří knoflíků.
Svrchní oděv přes který se "kradmantel" oblékal tvořila standardní polní uniforma zavedeného modelu např. M.36 nebo M.40 či 42 atd.
Dalším nezbytným doplňkem byly motocyklové brýle. Řidiči mohli "nafasovat" několik možných variant. Také je na dobových fotografiích často vidět používání různých civilních typů nebo úprav které si vojáci vytvářeli. Brýle byli obvykle upevňovány pomocí nastavitelné gumy.
Ocelová helma M. 35 nebo 40 a později M.42 bez lemu, byla standardním příslušenstvím každého vojáka.
Rukavice samozřejmě patřily do povinné výbavy. Bylo několik různých provedení dle potřeby v závislosti na počasí. Rukavice mohli být prstové kožené či "tříprsté" z nepromokavé látky a z vnitřní strany zateplené speciální podšívkou.
Další částí "fasované" výstroje byly: šedý vlněný svetr s rolákovým límcem, dlouhé vlněné punčochy.
Boty byli klasické pochodové "holiny", které dobře chránily v běžných klimatických podmínkách před zimou a především proti promočení. Nepředpisovým, ale poměrně často využívaným doplňkem motocyklisty byli speciální třmeny kterými se dali boty stáhnout k chodidlu a tím zabránit nechtěnému vyzutí. Což především v podmínkách východní fronty motocyklisté ocenili.
2. výbava
Pro motocyklistu byli mapy nezbytným doplňkem, pouzdro na mapy M 35 se nosilo na opasku. Stejně tak ruční svítilna tedy"baterka"byla důležitým doplňkem výbavy. Většinou se nosila zavěšená za knoflík kradmantelu či uniformy aby byla "po ruce". Dále samozřejmě záleželo na konkrétní příslušnosti daného řidiče, specifické jednotky měly logicky různé další vybavení nezbytné pro svoji činnost. Základní výbava byla stejná jako fasoval "běžný pěšák" tedy chlebník, jídelní souprava, stanový dílec, polní láhev. Bajonet, polní lopatka, sumky k nesené"dlouhé" zbrani nejčastěji K 98 či MP 38/40.
Pouzdro s plynovou maskou a proti chemickou pláštěnkou motocyklista však nosil podle předpisu na prsou aby mu nepřekáželo. V případě funkce či hodnosti se nosila také osobní zbraň (pistole), často P-08 či později P-38.
